Terapie+

Motto:
Život „musíme“ prožívat a milovat, nikoli se ho snažit pochopit, hodnotit a kritizovat.

Jeho kvalita je přímo závislá na intenzitě našeho vnímání sama sebe a prožívání právě probíhajícího přítomného okamžiku. Vnímání sebe, svých pocitů a potřeb, nám pomůže odpovědět na otázku, co doopravdy chci Já. Chci tento život? Tuto práci? Současného partnera? Nebo se cítím v pasti, ale nemám sílu něco změnit. Možná signalizuji svoji nespokojenost svému okolí a přes to se nic neděje. TO je ale moje práce. Pokud TO nevykonám já, nepohne se ani stéblo trávy. A jak na to? V první řadě přijmu svůj život jako fakt. Že jsem jeho autorem, nikoli obětí. Tak jsem to chtěl. Opravdu? Minimálně jsem nevykonal nic, nebo velmi málo, pro to, aby to bylo jinak. A důvody – naše slavné Ego si vymyslí tisíc důvodů, proč to nejde jinak.  Ale pořád je v sázce náš šťastný život. Opravdu ho chceme, nebo podlehneme „bezvýchodným okolnostem“ a nemáme sílu nic měnit? Přijmout svůj život neznamená, že jsem spokojen s tím, co prožívám, ale přijímám současný stav jaký je. Jsem si vědom své zodpovědnosti (můj podíl) a jsem ochoten své postoje ke svému životu změnit. Nejsem již oběť svého života. Stojím za kormidlem svého života a nenechám se odradit dílčím neúspěchem.

Pokud nejsi připraven změnit svůj život, není ti pomoci. Hippokratés z Kósu (460 př. n. l. – cca 377 př. n. l.)

Dnes je již většina lidí ochotna připustit, že jejich organizmu nedělá dobře překyselení, a že je potřeba změnit stravu ve prospěch zásaditých potravin, nebo o tom alespoň uvažovat. A to samé se děje v našich myslích a postojích k životu. Vztah k sobě, našim nejbližším, k našim kolegům, šéfům, zákazníkům… Nejsme náhodou tady kyselý, nedáváme přednost „své objektivní pravdě“, před vzájemnou dohodou… Teď mířím na kyselé postoje, které dáváme s neláskou do svého okolí, lhostejno komu… Často je pro nás důležitější mít pravdu, než naslouchat. A právě kyselé postoje nás v životě často poškozují víc než výše uvedená strava. Naše slavné Ego je často nakrmeno na úkor našich vzájemných vztahů a radosti ze života. Často je situace pro nás i neprůhledná, nevidíme, že se svými postoji sami poškozujeme. Je to zejména v případě, že se již dávno změnily okolnosti našeho života a my pořád lpíme na našich starých kyselých postojích, i když příčina naší bolesti již dávno není aktuální, často se donekonečna otravujeme jedem vzpomínek na naše ublížení. Navíc svou ublížeností otravujeme i své okolí. Zpravidla nám to v ničem nepomůže, jen přátelé ochotni naslouchat nejsou v dosahu. Jak z toho ven? Dovolte si nechat minulost minulostí a odpustit sobě, že jsem se tím tak dlouho zabýval (zabývala). Přijmout, že jsem udělal vše, co bylo v mých tehdejších silách a jít dál. Dnes je jiná situace, jiné okolnosti. Řeším aktuální situaci, nikam neutíkám, nic nepředstírám, jsem jen v přítomném okamžiku. Pokud se potřebuji něčím zabývat, doporučuji lásku. Chápu, o co se jedná? Mám ji dostatek zejména pro sebe? Odkud pramení? Můžu přispět k jejímu zásadnímu růstu v mém okolí? Baví mě její vláda?